Žijete si celkem spokojeně úplně normální, klidný a možná i trochu nudný život, a najednou vám do něj něco vstoupí. Nebo někdo. A váš úplně normální, klidný a kdo ví, možná i trochu nudný život se začne ubírat podivuhodnými cestami.
Paolo Cognetti jezdíval v dětství na prázdniny do hor. Když trochu vyrostl, začaly bavit ho jiné věci, jako třeba cestování po světě, bary, holky a psaní knih. Když mu bylo třicet, přišel na to, že cestování, barů a holek má tak akorát dost, nedokáže psát a hory mu chybí. Nebo spíš to, čím v nich býval: divokým klukem,...
Knížka s názvem Jiné povídky a jiné povídky opravdu je. Napsala ji Ali Smithová, takové banální jméno...
Knížka, kvůli to celé píšu, je Starý kraj od Dörte Hansenové. Starý kraj je v severním Německu, pěstují se v něm jablka a autorka nás s ním seznamuje hlavně skrz jeden starý dům.
Nadpis i obrázek jsou z písničky od Trabandu.
Před lety jsem jela do Litoměřic na výstavu obrazů, jmenovala se Od země přes kopec do nebe. Jela jsem vlakem, brzo ráno, na obzoru z mlhy vystupovaly špičaté kopce Českého Středohoří. V knihovně mi teď, po letech, přišel pod ruku katalog výstavy, nebo spíš knížka k ní. Uvnitř je možná víc slov než obrazů.
Venku je patnáct pod nulou a prý bude ještě aspoň týden. Nejlíp je s knížkou doma u kamen. Jenže některé knížky vyprávějí o lidech, kteří nemají ani domov, ani kamna.
Porozumět světu dospělých a najít si v něm své místo není pro děti jednoduché nikdy. Holky to mají možná ještě o trochu náročnější, zvlášť když ještě ke všemu vyrůstají během radostného budování beztřídní společnosti...
Nevím, jak to mají ostatní lidi, co nějak pracují s knihami. Když jsem je prodávala, půjčovala nebo psala já, říkala jsem si někdy, jestli už jich není cu moc (zuviel). Jestli mají všecky ty popsané a potištěné stránky ještě vůbec nějakou váhu?
První knížka je veselá, druhá míň a třetí vůbec ne. Ono stáří většinou moc veselé není.